Proč výstup z komfortní zóny nefunguje

Výstup z komfortní zóny máme spojený s něčím nepříjemným, s nějakou výzvou, kterou potřebujeme překonat, abychom se PAK už mohli mít lépe. Bohužel to ale často vůbec nefunguje, my se roky snažíme, makáme na sobě a přitom to vnitřní štěstí a spokojenost, kterých chceme dosáhnout, stále nepřichází.

Mám v sobě nějaký blok, před nějakou hezkou společnou chvíli se zaseknu nebo jí neumím prožít tak, jak bych si přálaKdyž jsem doma sama, jde mi to, stojím rovně, dokážu dělat co mě baví. Klidně tančit, zpívat, pečovat o sebe… Ale jen do té doby než
– se octnu mezi lidmi
– jsme se nastěhovali s přítelem k sobě
– se narodily děti

Co s tím?ptáte se často.

Já osobně na “bloky” už nevěřím. Ona výše popsaná STOPka má svůj důvod. A k tomu, abych ji změnila, potřebuji vědět, z čeho skutečně vycházím.

Co je moje doma, moje navyklá „komfortní zóna“?

V realitě je to často něco úplně jiného, než co si myslíme.

Co si myslíme?

Když přicházíme na tento svět, těšíme se! Na náruč mámy, na spoustu věcí k prozkoumávání, na život. Chceme být milování, oceňováni, viděni jako nádherné individuality a toužíme po tom, být plnou součástí našeho společenství. Toto je touha naší duše. Někde v hloubce sebe víme, že všechny tyto kvality a zážitky jsou “ty správné”.

Co je realita?

Na seminářích Léčení vnitřního dítěte mé dobré přítelkyně a skvělé lektorky Lucie Kolaříkové, jsem součástí týmu asistentů a mou rolí je věnovat se účastníkům individuálně když jim je ouvej. Během pěti nabitých dní si procházíme programem, který bývá drsný i pečující. Co myslíte, co je pro účastníky větší výzva a po které části programu vyhledávají pravidelně mou pomoc, protože jim je zle?

A)   Poté, co absolvují nádherné odpoledne plné péče, laskavého doteku a podporujících slov?
nebo
B)   Poté, co se konfrontují s nepříjemnými zážitky z dětství?

A) je správně! Na první pohled to vypadá “že jsou divní”, ale jejich pocity jsou velmi logické a úzce souvisí s jejich komfortní zónou.

PROČ?

Pokud ti, se kterými jsme vyrůstali nebo strávili kus našeho života, byli např.

  •  spíše emocionálně chladní a moc se s námi nesmáli a nehráli si
    nebo naopak
  • výbušní a to jediné, co jsme na svou osobu slyšeli, byla kritika
    a k tomu ještě
  • byli nejistí v dotecích, neuměli nás pohladit a už vůbec ne obejmout.

Pak

  •  je pro nás neuvěřitelně těžké se za něco ocenit,
  • nedokážeme přijímat chválu a s úsměvem poděkovat za krásná podporující slova,
  • znejistíme, když nás někdo něžně obejme,
  • uhneme pohledem, když se nám někdo dívá s láskou do očí.

Co myslíte, bude pro člověka popsaného výše fungovat

„Chceš-li změnu, vystup z komfortu!“,

když bude přijímat různé nepříjemné výzvy?

 

Přesně tak! Nebude. Důvod je nasnadě. Jeho komfortní zóna, jeho doma, ve kterém vyrůstal, totiž JE nepříjemno. Chce-li tedy ve svém životě změnu, nepotřebuje vystupovat znovu do něčeho nepříjemného! NAOPAK. Ta největší výzva pro něj bude v zažívání podporujících a krásných chvil. Proč? Protože to v životě takřka nepoznal.

Jak to tedy s tou komfortní zónou vlastně je?

Pojem komfortní zóna používáme v terapeutickém přístupu somatic experiencing® jako terminus technikus – je to zóna, ve které je mi skutečně, ale skutečně dobře, kde můžu být uvolněná, spokojená, na věci můžu reagovat a taky nemusím. Můžu si volit mezi aktivitou a odpočinkem. Zároveň nejsem odpojená od sebe a svých pocitů a jsem plně přítomná ve svém těle.
Tuto komfortní zónu mohu měřit jednoduše tím, čemu já sama říkám „kolik dobra snesu„.
Naše západní společnost má díky všem stresům a obrovskému tempu komfortní zónu strašlivě úzkou. Někteří lidé jí nemají vůbec.

Někde uvnitř sebe to cítíme, chceme změnu, chceme se už konečně cítit lépe a tak hledáme cesty a… bohužel výzvy 🙁 pravda je taková, že jsme na všechny ty drsňárny tak zvyklí a jsme v nich tak doma, že onen „výstup z komfortní zóny“ nefunguje, protože my v žádné komfortní zóně vlastně nežijeme.

Skutečné léčení může přijít až s tím, že svou komfortní zónu znovu objevíme
a
VRÁTÍME SE DO NÍ

Naše západní společnost se nepotřebuje učit zdolávat výzvy o něco se snažit, makat a z naší komfortní zóny VYSTUPOVAT. Naopak. Potřebujeme se naučit zastavit všechen ten stres, odpočívat, zkrátka chvíli NIC nedělat, neřešit a jen sebe, svou psychiku a tělo nechat zregenerovat. Potřebujeme si zvykat na to, že je na nás někdo laskavý. Potřebujeme znovu najít tu hlubokou vnitřní spokojenost a štěstí, se kterými jsme přicházeli na tento svět.

Učme se 
.
ZASTAVIT SE, všechno to, co “musíme” může chvíli počkat
OCENIT SE za každou maličkost, která se nám povede
ODPOČÍVAT a vydatně spát
ROZHLÍŽET SE po krásách světa kolem nás
SDÍLET sebe a dívat se lidem do očí

A to vše s plným respektem k tomu, že na to nejsme zvyklí (jinými slovy s respektem k naší falešné „komfortní zóně“), takže pomalu, jemně a krůček za krůčkem.

Vydejme se na cestu respektování svého “doma” (tedy všech těch stresů, na které jsme zvyklí) a jemného objevování té pravé komfortní zóny. A až se v ní ukotvíme, pak můžeme klidně zase jemně zkoušet výzvy a z této komfortní zóny vystupovat. Ale už budeme vědět, že se do ní můžeme vždycky vrátit.

S láskou, Silvie Šabacká
Průvodkyně světem intimity a moudrosti těla

P. S. Budu ráda, když mi dáš vědět, jak se ti na cestě objevování své komfortní zóny a žití v ní daří 🙂


Nejbližší víkendová akce, na které se můžeš NAVRACET do své komfortní zóny
Záře ženy – sebepoznávací i odpočinkový seminář pro rozvoj naší schopnosti být tady a teď, vnímat sebe a své tělo a užívat si malé radosti života.


 

 

Komentáře