Můj příběh

Jak to celé začalo

Moje cesta největšího sebe-poznání začala v roce 2008, kdy jsem potkala svou osudovou lásku. Byla jsem v té době „taková normální“ holka, ráda jsem tančila, jezdila na výlety, byla na vysoké v oboru učitelství matematiky a informatiky, protože jsem nevěděla, co jiného bych měla dělat.

Seznámení s vědomým dotekem

Když jsem kamarádce na táboře povídala o tom, jaký jsme dokonalý pár, řekla mi: „Kdybych byla takhle čerstvě zamilovaná jako ty, určitě bych jela na tantrický kurz.“ A tak i když jsem netušila, cože to ta tantra je, jeli jsme a kurz mě nadchnul. Nechala jsme tehdy na Slapech spoustu „starého železa“ - spoustu tabu a nefunkčních přesvědčení o těle, sexualitě, ale i o sama sobě a otevřel se mi nový svět toho, co můžu cítit, prožívat a jak se můžu chovat a přitom je to „normální“, protože jsem zkrátka žena. A co naopak nemůžu nárokovat po svém muži, protože je zkrátka muž a ne moje kamarádka.

Rok na to jsme jeli na první masážní kurz ročního výcviku Celotělových smyslných masáží a začaly se dít věci. Cítila jsem obrovský potenciál, kterou práce s dotekem i intimitou má a měla jsem pocit, jako bych konečně začala dostávat základní vzdělání - o vědomém doteku, fungování ženského a mužského těla a říkala jsem si: "Proč se toto neučí na školách?".

Ale...

Zároveň jsem nerozuměla tomu, proč při tak krásných masáží buď usínám nebo je celé propláču. Účastníci kurzu si mysleli, že jsem asi zažila sexuální zneužívání, ale já si ničeho takového nebyla vědoma a nechápala jsem, co se děje. Vzala jsem si to jak jinak hezky žensky k srdci a vydala se na cestu objevování a léčení svých zranění. Alespoň jsem si to tak tehdy myslela.

Objevila jsem, že mé ruce ví...

O co více pro mě osobně bylo těžké tantra masáže přijímat, aby nezačala vyplouvat na povrch nějaká bolest či smutek, o to hlubší a krásnější zážitky jsem masážemi dávala druhým. Díky tomu jsem objevila svůj obrovský dar, že mé ruce ví, kde a jak se mají dotknout. Dokonce se s každou masáží samy “zapnuly” a začaly prohřívat s menší či větší intenzitou přesně tak, jak dané místo potřebovalo.

Začala jsem pracovat jako tantrická masérka v TantraSpa v Praze, s mužem jsme plánovali společnou budoucnost, zasnoubili se, stěhovali do nového bytu, otevřeli se daru početí. Období, které bylo hektické, ale pulzující, živé a plné radosti a očekávání.

A přišel porod...

Nádherný, přirozený, bez intimního zranění a přesto se něco ze dne na den změnilo. Můj muž třetí den po porodu odešel "vydělávat na rodinu" a vrátil se citově chladný. Partnerské pohlazení a vzájemné naslouchání a porozumění se jako mávnutním kouzelného proutku vytratilo a já z Nebe spadla do Pekla. Až po letech mi došlo jak silným emočním traumatem pro mě toto období bylo.
Po třech letech bojů a mé velké frustrace, že mě partner nevnímá, jsem se v roce 2013 přihlásila na výcvik Sexological bodywork (SB), na kterém jsem si musela přiznat, že jen já sama jsem zodpovědná za své tělo, za to, jak jej využívám a i když jsem dokázala velmi dobře dávat a masírovat, od základů jsem se učila přijímat – naslouchat svému tělu, vyjadřovat své potřeby, začít se za ně stavět a také říkat NE.

Zároveň to byl asi nejnáročnější rok mého života. Kde byl čas na malé radosti života? Tyto okamžiky jsem prožívala často jen se svým nádherným blonďatým andílkem.

Konečně první nasměrování...

Můj muž odjel na výcvik Zdeňka Webera Mužská síla a stal se zázrak, protože konečně, po už skoro 3 letech velkých partnerských neshod, se objevil někdo, kdo popsal jinými slovy to, co já jsem vnímala jako "totální emoční odpojení", které mě celé ty roky velmi zraňovalo. Odkázal nás na Somatic experiencing ® (Somatické prožívání, SE) a rok na to jsme oba nastoupili do tříletého výcviku. Až tento výcvik mi skutečně otevřel oči. Pochopila jsem, že ty roky bojů byly jen o naší zranitelnosti, kterou jsme neuměli vidět.

Naše zranění nemůžeme umlčovat a ani samy od sebe nezmizí. Když se v partnerství aktivují, jediná zdravá možnost je za ně každý sám za sebe převzít zodpovědnost a začít jim věnovat náležitou pozornost a říct si také o pomoc - nejen u partnera, ale pozvat opravdu další "neutrální nervový systém" do zaseklých koleček partenrství.  Zranění totiž otevírá starý strach, bolest či nejistotu, naše tělo začne být stažené a jednoduše nereaguje tak, jako „normálně“ a my se stáváme tvrdými, nekompromisními, bojovnými nebo naopak upadáme do depresí a nekonečných smutků a bolestí.

Chci vám pomoci najít své vlastní vnitřní zdroje

• Utvořit si svůj osobní prostor, ve kterém se můžete cítit v bezpečí,
• abyste mohli být plně přítomní ve svém životě,
• cítit se ve svém těle (znovu) doma,
• cítit sebe a svůj potenciál i vnitřní mír,
• přijímat všechny výzvy, které život přináší

A do toho všeho, abyste se uměli hýčkat, radovat se ze života a dovolili si prožívat přesně tolik, na co v danou chvíli skutečně máte a co v daný moment unesete tj. v řeči somaticu – na co máte kapacitu. Jedině v rámci komfortní zóny, která nastoluje pocit bezpečí, a v rámci své kapacity se můžeme skutečně rozvíjet a vyvíjet.

Svou vlastní zkušeností i praxí jsem si vytvořila svůj osobní přístup, který je jedinečný právě díky propojení velmi jemného přístupu somatické prožívání, vědomého doteku a silných technik sexological bodyworku, které zase díky SE opatrně a jemně dávkujeme v rámci vaší kapacity a které se především budete učit dávat sami sobě.

A jak to bylo dál
aneb jak je důležité se na sebe zdravě naštvat!

První rok a půl výcviku SE jsem stále zůstávala v módu "chci a musím vyřešit naše nefunkční manželství, bolesti z dětství, strach z přijímání doteku a nejlépe všechno co nejrychleji". Neustálá snaha se dotknout toho ztraceného pokladu a díky tomu byl první rok výcviku pro mě nesmírně náročný. Ale pak jsem se na sebe zdravě naštvala a rozhodla se, že už nechci řešit žádné problémy a neustále se snažit otevírat svá zranění a traumata, ale že hlavně a především chci zůstat stabilní, přítomná ve svém těle a v klidu.

Toto rozhodnutí zůstat vnitřně stabilní bylo tím nejzásadnějším krokem na mé cestě osobního rozvoje.

Začala jsem poctivě jednou do měsíce chodit na sezení SE a také na kranio-sakrální terapii (jemná doteková práce) a teprve poté, co jsem postupně integrovala roztříštěné části sebe sama, plně prožila důvěru ve vlastní tělo a jeho moudrost, začala věřit svému šestému smyslu a stavět se za něj a zdravě se prosazovat se svými potřebami, až poté mě to samo vedlo také k uchopení a pozvolnému a jemnému léčení mých ranných traumat z dětství, které jsem dříve jen a pouze otevírala a aktivovala. Po 8 měsících se mi na dalším bloku výcviku potvrdilo, jak moc jsem za tak krátkou dobu vyrostla, zmoudřela a mé srdce se naplnilo pochopením a soucitem.

Kdybych před 6 lety věděla to, co vím teď, rozuměla tomu, co se děje se mnou i s mým partnerem, tak jak tomu rozumím dnes, vím, že bych si nemusela procházet tak dlouho náročným a velmi bolavým obdobím. Kdyby mi už tehdy někdo zprostředkoval tu možnost prožít si, jak moc sensitivní jsem na skutečně kvalitní přítomnost jiných lidí, věřím, že spoustu těch procesů, které jsem při tantra masážích měla, bych si nebrala čistě jen na sebe, ale začala bych se také více rozhlížet po tom, jestli prostředí, ve kterém jsem, vnímám jako bezpečné a zda lidé, kteří se mě dotýkají, jsou tady skutečně pro mě a jsou opravdu dobře usazení v sobě, ve svém zdravém Já.

Tvůj vnitřní pocit bezpečí a opravdu přítomný druhý člověk, který je dobře usazený v sobě, jsou naprosto stěžejní podmínky pro to, abys uvnitř sebe mohla opravdu něco vyléčit.

Díky SE® jsem se začala opravdu od základů učit. Jak funguje náš nervový systém, že máme každý zodpovědnost za sebe sama a máme možnosti a schopnosti naučit se dovednosti, které nás umí zklidnit a podívat se na věci s nadhledem. Našla jsem dar seberegulace, začala se z exponovaných emocí dostávat konečně do komfortní zóny, teprve tím se otevřela možnost konstruktivního sdílení s partnerem a dalšími lidmi okolo mě a také plného bytí s mou malou dcerkou.