DÁREK pod stromeček?
Neznásilňuj své emoce
Radikálně jiný pohled na radost
V čem je škálování na „negativní" / „pozitivní“ emoce, spolu se snahou o dosažení radosti, tak záludné?
Je opravdu možné "přeci kýžených" pocitů dosáhnout?
Dovol si používat celou paletu možností.
Obsah videa v základních bodech:
- Proč si všímat svých pocitů a prožitků
Našim cílem NENÍ cítit se neustále šťastní. Našim cílem je vnímat a uznat to, co teď je, ať je to cokoliv. - Emoce je stav
Naše emoce jsou pouze a jenom emoce. Přináší obrovskou barevnou škálu, kterou my vůbec nevyužíváme. Jednoduše je to stav, který na nás buď spadne nebo na nás nespadne. - Černo-bílé vidění, kterým své emoce znásilňujeme
- Ovlivňování pocitů - požadavky se nějak cítit nebo naopak necítit. Boj mezi tím, co prožívám a mezi tím, co si myslím, že je správné.
- Negativní nálepky, hodnocení až kritika a znevažování: "Tohle bych neměla cítit.", "Takto bych se neměla chovat."
- Preference "pozitivních" emocí - snaha jich dosáhnout např. radosti, romantické lásky, uvolnění, extáze ... prostě těch příjemných pocitů a prožitku, protože jsou přeci "lepší".
---->>>> slepá ulička, která je způsobuje velké fyzické i psychické problémy a je dlouhodobě opravdu neudržitelná.
- (15:19) Nabídka celé škály možností - zkusíš si odzrcadlit některou z tváří a zakřenit se tak sama na sebe do zrcadla?
Ve videu navazuji na 1 ze svých základních pilířů: Praxi Nestranného pozorovatele.
Více v členské sekci Návratu k přirozenosti (k zakoupení zde--->).
Radost je jedna z nejzáludnějších a nejnebezpečnějších emocí. Ne samotná emoce, ale spíše způsob, jakým s tímto pocitem zacházíme. Emoce, ve které chceme dlít v každém okamžiku svého života a ve všech situacích.
Lidé věnují hodně času snaze o dosažení tohoto pocitu, který si vytýčili jako svůj ideál.
Místo, aby žili v přiměřeném vztahu s radostí.
Radost ale přichází naprosto přirozeně a spontáně a to pouze ve chvílích bytosné celistvosti, po dlouhé náročné cestě a tvrdé práci.
I když všichni tak tvrdě pracujeme, činíme tak způsoby, které popírají naši celistvost.
A tudíž nám chybí schopnost pociťovat radost celou svou bytostí.Co se vám emoce snaží říct
1 doporučení: Po KAŽDÉ činnosti, kterou uděláš, přejdi do přirozené fáze, která následuje akci a to je NIC
Jenom takto jednoduše a obyčejně dát prostor svému pociťovanému smyslu, na minutku, která nás nestojí ŽÁDNÝ SPECIÁLNÍ ČAS navíc, nechat působit to, co jsi vše už nachystala, připravila a teď se můžeš na tento dílčí krůček, který je hotový. Dej šanci své vnitřní vnímavosti, aby zachytila: „Jééé, mám hotovo.“ a uvidíš, možná tě pak navštíví i Radost. Ale to už necháme na ní, ona není blbá a ví a sama ví, kdy se má dostavit. 😉
Další literatura a zdroje
Kniha, kterou ve videu zmiňuji a film, který k tématu vřele doporučuji.
Řeč emocí
Radost a Smutek
Jak to dopadne, když se snažíme vše ovládat jenom radostí a nepustíme „k centrálnímu počítači“ emoci smutku nádherně popisuje film V hlavě.
A také nádherně ilustruje, že abychom tyto náročné situace prošli, opravdu potřebujeme mít k dispozici celou škálu našich emocí a že i ten Smutek má své důležité místo.
Názorně dokládá také další slova Karly Mc Laren:
"Ve zdravé psychice také radost často doprovází žal." - na obrázku je Radost se Smutkem a jejich spolupráce sehrála ve filmu klíčovou roli.
Jo a už je i druhý díl - dokonalá ilustrace, jak se „centrální počítač“ zhroutí a přibyde hromada nových emocí, se kterými se musí dítě (ale i jeho rodiče) v pubertě srovnat.