Letní NÁDECH jako ZRCADLO
Vědomá práce se zdroji a vnitřními „brzdami“
V osobním rozvoji velmi často slýchávám: Když tě něco brzdí, jsou to tvá traumata a vzorce, která si potřebuješ zpracovat.
Co když je ale PRAVÝ OPAK pravdou?
Ve své letní výzvě-nevýzvě jsem účastníky zvala k jednoduché praxi:-
Každý den zkusit na pár minut chytat sluneční paprsky
a
dovolit svému nervovému systému pravidelně „dobíjet baterky“. - Co takto jednoduchá praxe mohla odkrýt a běžně nám zůstává skryto?
Pro někoho vše krásně plynulo...
Pro jiné bylo náročné, ať už neztratit fokus a v průběhů x týdnů se zkoušet k „chvilce pro sebe vracet“ nebo když už se taková příležitost naskytla, rozjela se hlava se svými scénáři jako „nemůžeš se flákat“ nebo „co si o tobě ti okolo pomyslí“?
Mohla bych ti teď tady udělat psychologický rozbor, jaká zranění za tím vším vězí a co všechno potřebuješ v sobě poléčit, harmonizovat, zkrátka opravit. Ale přesně to NEUDĚLÁM.
Když totiž změníš své podmínky,
mnoho problémů odpadne úúúúplně samo.
Využij mé audio do kapsy a dál si zdravé podmínky aktivně vytvářej.
Soubor si stáhni k sobě do telefonu nebo si ulož odkaz na tuto stránku.
A pusť si audio kdykoliv a kdekoliv se objeví příležitost pro pár minut, kdy můžeš jednoduše vypnout.
Na zástávce, když čekáš na svůj spoj? V autě, když do něj konečně dosedneš? Napadají tě další easy možnosti?
- Bude to i přesto na něčem drhnout? JIŽ BRZY najdeš na této stránce níže krátké SHRNUTÍ. Pojmenuji podmínky kvůli kterým, bych se možná na tvém místě nebyla schopna zastavit na sluníčku ani já.
Dopřej si minimálně 3 dny, ať můžeš mé audio provázení „Chvilka pro tebe" zažadit do svých dní.
Pokud to i tak nebude fungovat, koukni se na tuto stránku na další bonus níže.
Jaké nezdravé (až toxické) podmínky ve tvém životě
může
takto jednoduchá praxe odhalit.
aneb 1 pravidlo pro zdravé fungování v životě
I když chci, zapomínám.
To, že frčíš jako Turbomyš, je přímým odrazem velmi dynamického moderního světa. Cesta, kterou tě vedu já, je skutečně proti proudu. Zpět k přirozenosti a ke zdravému životnímu rytmu v souladu se sebou.
Čas vždy záhadně zmizí, i když se snažím praxi zařadit.
Já to vidím jen u jedné skupiny lidí - u kůřáků. Ti si svou pauzu na cigáro dopřávají pravidelně a dokonce i zaměstnavatelé to tolerují!
Když se chci ale já na chvíli projít nebo sedět v tichu nad hrnkem čaje, najednou je s tím v naší na výkon zaměřené společnosti mega problém.
To je pak fakt skara těžké si takový prostor vůbec najít a ustát to, že budu „za marťana“.
Párkrát vyzkouším, ale nedokážu se k tomu vracet.
Když je něco v celé společnosti neuznávané, tedy „neviditelné“ (viz body výše), pak je o to těžší vidět své vlastní zdravé a adkevátní potřeby. Jaké by to bylo vidět živé připomínky na každém kroku? Mladí tomu říkají „chill“... Připomnělo by to i tobě: „aaaa, teď je chvilka pro mě."?
Jako třeba kdyby polední sirény první den v měsíci znamenaly - všichni ven na vzduch? 🙂
Čas si najdu, ale nedokážu to prožít.
Frčící hlava je jeden z jasných signálů již enormního přetížení. Bohužel si jej často lidé překládají jako „dělám to špatně“ a tím tlak na sebe (a přetížení) jen zvyšují.
Cesta z toho ven vede, ale hlava potřebuje pomoct. Tím, jak se vaří ti jasně dává vědět, že už to sama neutáhne. Tvá hlava potřebuje pomoc od tvého TĚLA - to je nejefektivnější a nejrychlejší cesta.
Vracím se k praxi pocitvě, ale po čase jako k dalšímu úkolu na seznamu.
Tak ale bohužel jedeš na výkon i v odpočinku.
Neznamená to, že je s tebou něco špatně a máš přidat a ještě více se snažit. NAOPAK. Znamená to, že jsi pod velkým tlakem.
Po pár dnech/týdnech přebíhám k jiné metodě
Já ti rady z venku a příspěvky na sítích 3x denně, abych si tvou pozornost udržela, bohužel nezaručím. Jde to přímo proti mým hodnotám, jak sama žiju a jak chci také provázet své klinety. Šetrně, neinvazivně, vytvářet prostor, abychom všichni - ty i já - slyšeli svou vlastní vnitřní moudrost a ta nám byla tím nejdůležitějším kompasem v životě.
1 uzel na kapesníku, ať si vzpomeneš
Ode dneška vždy, když uslyšíš 1. den v měsíci houkat sirény, vzpomeň si!
Je pravé poledne a tudíž NEJVYŠŠÍ čas se jít na pár minut projít ven nadechnout.
Ať jsi kde jsi. Ať je jakékoliv počasí.
1 pravidlo, které mi pomáhá se nepředbíhat
Jedno z nejzásadnějších pravidel, na které si musím i já, jako vyléčená Turbomyš, pořád dávat pozor je, že musím jít POSTUPNĚ. Tedy NE, že na sebe (a na vás mé klienty) nahrnu hned všechno, ale když uděláme 1 krok, dopřeju vám chvíli, ať to může působit a nervový systém má dostatek času a klidu na integraci a trávení.
Když to nedodržuju, pak toho slíbím příliš nebo moc brzy. Poznáváš se v tom taky?
Chceš se podělit o své zážitky nebo objevy?
Máš otázky?
Napiš do komentáře níže, dáme hlavy dohromady. 🙂