Práce s jizvami

Nejen po porodu

Možná nejlépe toto téma pochopíte na příběhu Jany, která za mnou přišla kvůli necitlivosti tkáně na pravé straně bříška a chtěla dát pozornost a péči 10 let staré jizvě po operaci ledvin:

Práce s jizvou bylo obrovským a velmi důležitým kusem skládačky na cestě mého osobního rozvoje a péče o sebe a své tělo.

V roce 2002 mi z důvodu hydronefrózy operovali ledvinovou pánvičku. Operace jsem se bála, pociťovala jsem před ní velmi silný pocit strachu o život. A po operaci jsem kvůli komplikacím málem o život přišla. Operace, komplikace, opakované zásahy v malé pánvi, to vše ve mně vyvolalo obrovskou nedůvěru k mému tělu. Tělo bylo mým nepřítelem, strojem, který se může kdykoliv snadno pokazit, zradit mě a ohrozit mě na životě. Po operaci totiž mé potíže neskončily, často se opakovaly bolesti, záněty močového měchýře a ledvin. Snažila jsem se je léčit přírodně, ale stejně jsem často skončila na antibioticích. Bolesti v břichu jakékoliv příčiny ve mně od operace vyvolávaly až panické záchvaty strachu o život, se kterými jsem si nebyla schopna poradit. Největší potíže se objevovaly vždy na konci roku (v období, kdy jsem byla operována) a poslední rok před léčením jizev to vypadlo, že se problémy, kvůli kterým jsem byla operována, vrátily a mohla by mi v budoucnu hrozit reoperace. Z operace mám jizvu, která má cca 20 cm. Oblast jizvy byla necitlivá, cítila jsem, že je jakoby mrtvá.

K Silvii jsem se dostala na doporučení v době, kdy jsem se snažila otěhotnět a hledala jsem vše, co by tomu mohlo pomoci. Věděla jsem, že ledviny jsou dle konceptu čínské medicíny, který je mi velmi blízký, zdrojem životní energie a hrají v otěhotnění velkou roli. Nejen proto jsem velmi stála o to, abych je měla v pořádku.

Vůbec jsem nevěděla, co mám od léčení práce s jizvou čekat. Jediné, co jsem očekávala bylo, že se jizva bude rozmasírovávat.

Proto mě velmi překvapilo, že jsme si na dvou prvních schůzkách „jenom povídaly“. Silvie mě při povídání zastavovala a vedla moji pozornost do těla. Do pozorování toho, co v něm cítím a co by to mohlo znamenat. Vedla mě k tomu, abych byla ke svému tělu laskavá, jemná, dávala mu prostor a poslouchala ho a dávala mu to, co zrovna potřebuje. A v mém těle se už jen při tomto „povídání“ dělo mnoho, co ani neumím popsat natož vysvětlit.

Vypadalo to, jakoby se už jen usazením u Silvie začal dít samo-léčivý proces, který se nemohl dočkat, až konečně propukne.

Při dalším sezení se Silvie již začala jizvy opatrně dotýkat a postupně jsme rozkryly, co vše v mém těle jizva ovlivňovala. Po mačkání a masírování různých bodů na těle se zlepšila hybnost mé kyčle a zmizely dlouhodobé bolesti v pravém třísle.

Na posledním sezení, jsem si ve zrychlené verzi v podstatě znovu odžila operaci. Bylo pro mě až neuvěřitelné a nepochopitelné, jak si tělo pamatuje, co se dělo, i když já jsem byla v narkóze. Cítila jsem v těle intubaci a další věci. Plakala jsem. Bylo to vyčerpávající, ale léčivé. Po “probrání se z narkózy” se celé mé tělo začalo třást. Jak jsem později pochopila, vyklepávalo tak prožitý stres. Po “vytřepání se”, jsem cítila, jak má pravá část břicha ožívá, jak se oblast kolem jizvy zahřívá a jak to má vliv na celý mé břicho a podbřišek. Cítila jsem, jak tu oblast zaplavuje světlo, teplo, jak se vše léčí. Jak se pravá a levá část propojuje. Byl to pro mne velmi silný zážitek.

Práce s jizvou mi postupně pomohlo rozkrýt a pochopit vše, co vedlo k potížím po operaci. Díky Silvii ustaly mé problémy s ledvinami a močovým měchýřem. Jsem bez potíží již více než rok a to je pro mě obrovská výhra. Celkově se změnil můj vztah k tělu, více ho cítím, chápu a poslouchám. Pryč je také můj strach o život, začala jsem svému tělu důvěřovat, milovat ho a spolupracovat s ním. Již chápu, že jakákoli nepohoda v těle ukazuje na to, že se mám zastavit a podívat se na to, kde se ještě nerespektuji, co ještě mohu zlepšit. Mé tělo je nyní můj přítel a rádce. A mimochodem, metodu “vytřepávání se” dnes sama cíleně používám, když se chci zbavit jakéhokoliv negativního prožitku. Cítím velkou vděčnost a moc Ti, Silvi, za vše děkuji!

Jana PrajznerováDula ve výcviku, obřadodějka poporodního zavinování ženy dle slovanské tradice

Dva dny po sezení
Silvi, ještě jednou moc děkuju za krásný zážitek. Cestou domů se mi proplouvalo dobře, byla jsem ve své bublině a okolní svět jen tak kolem projížděl a chvilkama to muselo působit asi trochu vtipně - ve vlaku se mi průvodčí snažila vysvětlit, že mám špatně označenou jízdenku a moc asi nechápala, proč na ni tak zvláštně koukám a že je mi to jedno. 🙂
Celé to ještě tak různě sedá, napadá mě spousta věcí, tak to spíš pozoruju a nechávám plynout 🙂 Jak jsi říkala o těch turbulencích u syna kvůli "dokončování porodních pohybů" u děti po císaři, tak se opravdu dostavily 🙂 ale zvládáme to hezky, koukám na něj s větším pochopením a taky klidem. Dává mi to velký smysl 🙂
Celý den mi zůstal krásně teplý a pulzující pocit v nohách a uvolnění. Dokonce mám pocit, že se mi zúžil rozestup přímých břišních svalů, který mi zůstal z těhotenství a ani cvičení už moc nepomáhalo, je to takové celé jinak poskládané 🙂 A taky je to velký rozdíl - mnohem snadněji se mi tyhle dvě rána brzo vstává z postele, většinou se musím hodně přemáhat. 🙂

Týden po sezení
Je to neuvěřitelné, jaký je to rozdíl! Ta jizva je najednou úplně jiná - a hlavně můj pocit z ní 🙂 najednou je taková měkčí, poddajnější, nevadí mi se jí dotýkat a rozmasírovávat. 🙂

NikiPráce s jizvou po císaři přístupem SE

Potřebuje i tvá jizva pozornost a péči?

Uchop své zranění jako důležitý dar na cestě tvého osobního i duchovního rozvoje vedoucí k větší lásce k sobě i svému tělu.

Soupis celé mé nabídky i s cenami najdeš v Ceníku.