Co dělat, když se muž uzavírá?

Na začátku našeho vztahu vše běží krásně. Trávíme spolu spoustu čas, povídáme si o svých snech i niterných věcech. Těšíme se na sebe.

Postupně, s tím jak přicházejí společné výzvy, nedorozumění a náročnější situace, cítíš, že se vaše vzájemná blízkost vytrácí. Že tvůj muž s tebou už tak často nemluví o svých pocitech a že začíná být emocionálně uzavřený. Uzavírá se ve svém hradu, který pro tebe začíná být vzdálený a nedostupný.
Chce s tebou ještě být?
Pokud máte malé děti, uvědomíš si, že se vaše rozhovory pohybují už jenom kolem organizačních záležitostí. Dny ubíhají, děti rostou a muž je tak zanořený do práce / do sebe / do svých koníčků. Chce vůbec ještě s vámi být jedna rodina?

Co v takové situaci dělat? Jak srdce svého muže znovu otevřít?

Povídala jsem si nedávno s jednou ženou, která se dostala do podobně svízelné situace, i přesto, že už byli manželé a měli společné děti. Probírali jsme toho více, ale zaujala mě jedna její věta:
“Mrzí mě, že se neptáš na našeho syna.”
Která máma tento pocit nezná!

Na první pohled na této větě není nic divného. Je přirozené, že to ženu mrzí, sdílí své pocity. Také se zdá, že na muže netlačí = neříká mu, co má dělat. I když „Mrzí mě“ si podle situace a nálady může přebrat jako tlak ve smyslu „dělám něco špatně“ (což je fakt, který nás přirozeně uzavírá).
Co je ale důležitější, když jsme si o celé situaci povídaly, řekla mi:
“Ptala jsem se ho, protože je to pro malého důležité, tátu vidět. Ale taky proto, aby s ním pobyl a emocionálně mu došlo, co dělá.”

Moment, který rozhoduje.

Moment, kdy se, my ženy, dostáváme na tenký led. Proč?
Protože sdílíme své pocity ne proto, že je tak jednoduše cítíme, ale “sdílíme své pocity, aby…” a za tři tečky si můžeš doplnit – aby ten druhý něco pochopil, udělal, procítil.

Vím, že to my ženy myslíme v podstatě dobře. Že si obrovsky přejeme laskavé a otevřené muže, kteří s námi budou a budou nás milovat. A když to tak není, chceme to změnit. Když ale říkám něco a přitom si “pod tím” přeji ještě něco dalšího a to pravdivě nekomunikuji, je to bohužel nevědomá manipulace.

A muž, i když se nezdá, je velmi velmi velmi citlivý tvor a na tuto podprahovou informaci reaguje.

Výsledek? Stane se pravý opak toho, co si přejeme. Muž možná pobude se svým dítětem, ale vůči nám se emocionálně neotevře, ale naopak uzavře.

Můžeš mít vedle sebe muže, který s tebou opravdu chce plně být!

Jak toho dosáhnout?

1. Nejdříve potřebujeme přestat dělat věci, které nefungují. Nemusíme dělat, snažit se, vymýšlet a navlíkat situace tak, aby se muž otevřel.
   Vlastně je to úplně jednoduché – potřebujeme přestat dělat. Jen si to představ. Kdybys mohla přestat vymýšlet, jak to udělat, aby s tebou mluvil, aby s tebou chtěl být, aby se ti emocionálně otevřel a mluvil s tebou o svých pocitech. Není to úleva? 
2. Místo dělání, stačí když jen budeme. Budeme takové, jaké jsme a budeme opravdu pravdivě a zároveň jednoduše říkat, co cítíme a chceme.
   K tomu se ale nutně potřebujeme zanořit samy do sebe, uchopit své pocity, pojmenovat je a zjistit, co se v nás OPRAVDU DĚJE.
   Co si skutečně přeješ? Proč teď navrhuješ to, co navrhuješ? Co ti opravdu chybí?

Super je, že když úplně pustíš z hlavy, jak to udělat, aby se tvůj muž vůči tobě otevřel, vytvoříš si prostor. Prostor, který můžeš naplno využít pro sebe. K tomu, abys otevřela své vlastní srdce a našla v něm všechny pocity, které v něm jsou. Díky tomu budeš své srdce otevírat více a více.

Potkávat se sama se sebou a poznávat sebe.

A když pak v hloubce svého srdce najdeš esenci toho, co se v tobě děje (což zní jednoduše, ale může to být někdy několika měsíční cesta), možná  svému muži řekneš:

“Vidím, že se neptáš na našeho syna. Chybí mi tvá blízkost. Pro mě i pro něj. A jen ti jednoduše říkám, co cítím. Nemusíš s tím nic dělat.”

Zmizelo ono „aby on…“ a vznikl prostor, ve kterém můžeš být ty sama. Bez emocionálních dramat, bez výčitek. Čistě a jenom autenticky s tím, co v sobě a v hloubi sebe cítíš. Už nepotřebuješ, aby na to kdokoliv z venku reagoval. Jsi v kontaktu se sebou, víš, co cítíš a už jenom tato podstata tě činí spokojenou a šťastnou.

Může se stát i zázrak…

Protože tím, že vytváříš tento prostor pro sebe, vytváříš jej i pro něj. Poznáš to jednoduše tak, že tvé věty přejdou z TY formy („mrzí mě, že neděláš“) do JÁ formy („chybí mi tvá blízkost“). A pak najednou zjistíš, že se ti tvůj muž znovu otevírá.
A nebo taky ne. Ale ty už víš, že to jediné na čem opravdu záleží, o co se opravdu potřebuješ starat je, aby ve tvém vlastním životě tobě bylo dobře a ty jsi mohla být spojená sama se sebou a se svým srdcem. A pokud se tvůj muž nechce na tuto cestu přidat, jsem si jistá, že v kontaktu se svou vlastní hodnotou budeš vědět, jak s tím naložit.