Jak proměnit SEN v realitu

7.1. 2021Silvie Šabacká131x

Jít za svým snem!
Žít svůj plný potenciál!
Mít jasnou vizi!

Touha mít ve svém životě takhle krásně jasno, se někde uvnitř nás občas ozve. Se začátkem nového roku její volání přirozeně sílí. Přejeme si vykročit tou správnou nohou a na tu správnou cestu, stanovit a udržet si svá novoroční předsevzetí a v prosinci bouchnout šampáňo a oslavit ten velký úspěch. Jenže často už v únoru je po nadšení a my se vracíme zpět do vyjetých šedivých kolejí 🙁

Jak to nevzdat, bez nějaké velké dřiny vydržet a ještě navíc uspět? Přesně o tom vám chci teď – v tomto svém novoročním článku – vyprávět 🙂

Svůj první vision board jsem zuřivě roztrhala.

Já sama jsem si své sny vědoměji poprvé formulovala v roce 2009, kdy jsem si na jednom semináři vyráběla svůj první vision board (nástěnku vizí). Bohužel jeho efekt byl opačný a já jej o dva roky později zuřivě roztrhala. Tak moc mě realita mého života bolela a byla na hony vzdálená všem mým snům a nadějím.

Možná i vy, stejně jako tehdy já, toužíte a snažíte se správně si přát. Dokonce si každý rok vytváříte vision board a sny, které formulujete, se i nějak plní. Ale výsledek se pořád míjí s vaší vnitřní spokojeností 🙁
Možná se opravdu nějakou dobu snažíte, ale svůj osobní potenciál a natož smysl svého života, fakt stále ne a ne zahlídnout 🙁

“Nevadí, nový rok, nová šance. TEĎ JE TEN MOMENT, kdy si můžu zkusit zformulovat své přání lépe.” říkáme si s nadějí. “Když u formulování svých přání a předsevzetí pro nový rok budeme správně vyladění, určitě se to tento rok podaří lépe!”

Nevzdávala jsem to a od ledna 2015 jsem pravidelně pro ženy pořádala víkendový seminář vědomého vykročení do nového roku spolu s tvorbou jantry (nástěnky) přání. Začínaly jsme velkolepě s velkými plakáty, na které jsme se snažily zachytit všechny oblasti svého života a to, jak si přejeme se v každé z nich cítit.

Ona ta slova – sny, vize, potenciál, naplnění, smysl života –  zní tak sladce! Kdo by je nechtěl opravdu žít?

Jenže to má jeden háček, který jsem postupem času začínala více a více vnímat.

Své sny nemůžeme nikdy zrealizovat, pokud si skutečně nevážíme a naplno nevyužíváme to, co UŽ TEĎ A TADY MÁME K DISPOZICI:

  • Možná náš partnerský vztah má daleko k harmonii, ale pořád vedle sebe někoho máme.
  • Možná naše ratolesti mají daleko k hodnocení “slušně vychované děti”, ale na tom, že jsme pro ně ti jediní rodiče, které tady na světě mají, to nic nemění.
  • Možná náš malý byt má daleko do vysněného domku s velkou zahradou, a možná ten věčný binec doma je to poslední, co dokáže u srdce zahřát jako pravý domov. Pořád ale máme prostor, který můžeme začít proměňovat.
  • Možná si často připadáme sami, nepochopení a bez přátel, na tom ale, že jsme lidé a ke své rase patříme, ať si o sobě a své sebehodnotě myslíme cokoliv, to také nic nemění.

Začala jsem se tedy místo plánování velkolepých cílů a snů rozhlížet ve svém reálném životě po tom, co skutečně tady a teď mám. Co mi může už teď dělat radost, třeba jen malou,

Na čem můžu opravdu reálně stavět.

Svůj seminář jsem už v roce 2019 přejmenovala na Utkej si svůj zlatý rok a zaměřila se na hledání jedné jediné “zlaté nitě”, esence, kterou už teď máme k dispozici, a která nám může být celý rok nápomocná. Zároveň jsem si ve stejný rok na dveře své ložnice pověsila cedulku, kterou jsem náhodou objevila v našem pidi Jundrovském obchodě s potravinami 🙂
Stojí na ní:

Naše SNY můžeme uskutečnit až tehdy, když se rozhodneme z nich probrat.

Celé dva roky jsem cedulku měla na dveřích, občas na ni úplně zapomněla, ale v podstatě jsem nad textem celou dobu přemítala.

A závěrem roku 2020, po dvou letech vejrání na jednu a tutéž cedulku, mi to konečně došlo! 

  • Pokud toužíme po krásné zahradě, ale nejsme schopní ani pravidelně zalévat a přesazovat své kytky v bytě, co budeme dělat s několika desítkami čtverečních metrů půdy?
  • Pokud chceme být dobří ve sportu, psaní, jazyce, hře na nějaký nástroj a denně si na tu danou činnost nevyčleníme ani půl hodiny času, asi z nás žádní mistři nebudou.
  • Pokud sníme o čemkoliv, na co potřebujeme finance, a každý měsíc si na to neodložíme poměrnou částku ze svých příjmů. Zbývá nám jedině snít o výhře v loterii či jiné zázračné příležitosti, díky které nám náš sen sám (snad) spadne rovnou do klína.

Kráčení za osobní vizí, realizace malých i velkých snů, využívání svého plného potenciálu a naplňování smyslu života není žádná alchymie!

JE TO DOVEDNOST.

Dovednost, kterou si můžeme osvojit jednoduše MALOU KAŽDODENNÍ PRAXÍ a která obsahuje jen tři jednoduché kroky:

  1. Ujasnit si svůj sen, například mít permakulturní zahradu.
  2. Najít v rámci svých reálných možností něco malého co UŽ DNES můžu začít dělat. Pokud sním o oné krásné zahradě, každý den upravím jeden malý kousek záhonku. Třeba i kdyby to zatím bylo jen na papíře a v náčrtech, protože je zima (nebo ani zahradu nemám). Nebo si předpěstuji jednu rostlinku. Nebo… už vás taky něco malého napadá? 🙂
  3. Tuto malou nenápadnou a naprosto obyčejnou věc realizovat PRAVIDELNĚ KAŽDÝ den po dostatečně dlouhou dobu (rozuměj alespoň půl roku nebo rok).

Když je to tak jednoduché, proč je tak těžké svým snům vykročit vstříc a svým vizím dostát?

Krok 1 – zformulovat sen – máme rádi a většinou nám jde dobře.

Spočívají v něm všechny ty krásné vision boardy plné téměř velkolepých slov. A tak hezky se na ně dívá! 🙂 I když ani tento krok není úplnou samozřejmostí, protože  v případě “jenom nechci být nešťastná” se docela těžko hledá, cože to vlastně přesně CHCI, když jenom vím, co už nechci 🙂

Krok 2 – najít malou každodenní praxi – už je větší oříšek.

Nesmíme se totiž nechat zmást tím, že ten jeden pidi krok vypadá tak obyčejně, že to přeci nemůže vést ke kýženému cíli. Jenže úspěch opravdu není výsledkem vykonávání obtížných, mimořádných a velkolepých činů, i když občas se takový zázrak a kvantový skok podařit samozřejmě může :).
Ale pro většinu nás smrtelníků úspěch spočívá v pravidelném vykonávání relativně snadných úkonů.

Úspěch není výsledkem vykonávání obtížných, mimořádných a velkolepých činů,
ale spočívá v pravidelném vykoávání relativně snadných úkonů.

Navíc je důležité si uvědomit, že pokud řešíme dlouhodobě nějaký problém, ve kterém nám není dobře a žijeme ve stresu, náš nervový systém ani nemůžeme stavět před žádné další velké výzvy. Fakt ne. Vždyť přeci už teď toho máte plné brejle, ne? Tak proč si ještě více nakládat novoročními předsevzetími?
A přesně proto miluji přístup Somatic experiencing®, kde jedním z principů je titrovaně (po velmi malých a pravidelných dávkách) zvykat nervový systém na něco nového (např. pokud jsem po dlouhou dobu ve velkém stresu, musím si zvykat na klid a odpočinek). A ta dávka musí být tak malá (až homeopatická), aby jí nervový systém unesl. 

Úskalí kroku 3 – opakovat pidi praxi každý den a po dlouhou dobu – souvisí s esencí bodu 2.

Protože když udělám pidi krok jednou, asi těžko poznám nějakou změnu. Když ho udělám 2x, 10x, 20x, tak můj vysněný velkolepý výsledek asi také ještě nemůžu očekávat. Pokud jsme došli až sem a jsme nastavení na hmatatelné výsledky (a nevím, že je chceme vidět moc brzy), pak toto je přesně moment, kdy to vzdáme. Ve své praxi se s tímto vnitřním bojem u svých klientů setkávám dnes a denně. Protože dělat nějakou “blbost bez výsledku” se fakt nikomu nechce. Jenže věřit, že i tahle maličkost nás může dovést k cíli (vlastně až zázračně), na tom stojí a padá náš veškerý úspěch.
A ještě jedno úskalí tento krok pravidelných opakování má. Když po pár dnech zjistíme, že jsme praxi nezvládli, s pocity vlastní nedostatečnosti a viny to vzdáváme také. Řekneme si, že na to nemáme. Pojďme tento fakt ale použít konstruktivně – nezvládli jste to zopakovat, protože opravdu reálně nemáte na to, takhle VELKOU praxi dělat každý den. Je potřeba se vrátit zpět k bodu dva a najít ještě něco menšího. 
Snadnějšího.
Uchopitelnějšího.
Realizovatelnějšího.
Když ne na 15 minut, tak jenom na 5.

Když tento jednoduchý princip o třech krocích pochopíme (a hlavně v něj fakt uvěříme) a začleníme pidi malé krůčky do svého každodenního života, přinese nám to úúúúžasný bonus navíc.
Kromě přiblížení se jednomu snu přijdou totiž do našeho života ještě další “bratři”, kteří vždy kráčejí spolu – smysl života, vnitřní spokojenost a naplnění. A co víc! Objeví se v našem životě dokonce ÚPLNĚ SAMI! Bez velké dřiny a našeho nezměrného úsilí. Vlastně tak nějak najednou 😉 a my ani nechápeme, kde se tady vzali.
Jenže tato realita nevznikla “najednou”. Vyrostla a dozrála v průběhu těch mnoha a mnoha opakování (možná i po dobu celého roku) a z pocitu dobře odvedené práce, kdy jsme se každý den s lehkostí, radostí a hravostí věnovali jedné malé pidi praxi. 

A to už není žádné snění,
ale realita, kterou opravdu můžeme žít.
Všichni.

Vykročila na cestu životem, kde nemusí volit kompromisy, kde už nemusí dělat nic na sílu, přes sebe, kde se nemusí snažit, aby se jednou někdy v budoucnu cítila šťastná a naplněná.
V zimě r. 2015 se totiž na výcviku Somatic experiencing® rozhodla, že chce být HNED TEĎ emocionálně stabilní a šťastná. Toto rozhodnutí radikálně proměnilo její život. A ona zjistila, že když zaměří pozornost na své zdroje, pak bez ohledu na to, jak náročné období zrovna prožívá, může být ZÁROVEŇ spojena s tím, co jí přináší radost a hlubokou vnitřní spokojenost.

Cestu k tomuto velkému triumfu teď s velkým nadšením ukazuje i svým klientkám a klientům. Ať v rámci individuálních sezení nebo na seminářích a ženských kruzích.
Někdy stačí tak málo, jen přehodit výhybku v hlavě :)

Silvie je také spolu-autorkou láskyplného průvodce Péče o jizvy. Baví ji propojovat vše dobré a zdrojující, ať už v jednom lidském těle, či v širší síti skvělých lidí, proto je také zakladatelkou centra osobního rozvoje Cesta integrity v Brně.

Můžete jí napsat na mail bodywork@silviesabacka.cz nebo se přidat do její Facebookové skupiny: Útočiště.
Komentáře