JAK setřást stres a které 3 fáze z 5 opomíjíme

Vnímáte, že jste v tenzi a nedokážete se plně uvolnit nebo vám nezastavitelně šrotuje hlava a bloudí, ať v minulých událostech nebo předjímá o těch budoucích? Příčinou může být nezpracovaný stresový náboj uvězněný ve vašem těle.
Není se čemu divit, protože 3 fáze z nutných 5, které naše tělo, emoce i psychika potřebují, aby se vrátily zpět „do normálu“, celospolečensky naprosto opomíjíme. Pojďme to spolu změnit, zvědomte si 5 fází sebeobnovy, které vás navrátí zpět do pohody.

Taky to znáte? Objeví se nová možnost, jste z ní nadšení, tak se do ní pustíte. Může to být cokoli, nový projekt, pracovní spolupráce, ale i koníček nebo nový parťák pro pracovní i volnočasové aktivity. ALE to, co se na počátku zdálo být přesně pro vás ušité na míru, se začne nějak zvláštně šmodrchat. Vyžaduje si to více pozornosti, času, sil.

„Co se to děje?“ nechápete, protože s takovým zápřahem jste nepočítali. „Vždyť to znělo tak skvěle, jakto, že je to teď tak náročné?“ Jenže když něco nečekáte, o to více vás to sejme. Jednoduše vás to zastihlo nepřipravené.

Když něco nečekáte, o to více vás to sejme.

Stejně tak se to stalo letos v létě i mě. Možná si teď říkáte: „Jak to, že jí vůbec něco ještě vystresuje, vždyť to má mít všechno zmáknuté!“. Jak mylný předsudek a neproveditelný požadavek tak sami na sebe klademe.
Víte, už se dávno nestresuju z toho, že mě něco stresuje. Jsme přeci vnímavé a cítící bytosti, tak když se něco děje, mé pocity mě o tom svým jedinečným způsobem obyčejně informují. A díky tomu, že své pocity mám a také je reflektuji, můžu se o sebe v dané situaci dobře postarat. NE NAOPAK. Když necítím, nic nevím a když nevím, tak s tím nic nedělám, protože ani nevím, že s tím mám něco dělat. Nemyslíte? 🙂

Jak jsem se 5 dní vzpamatovávala z 3 týdenního stresu

Některé příběhy napíše sám život a mě se v těch výzvách „na živo“ vždy jen znovu a znovu potvrzuje, že principy, které jsem si před 8 lety na výcviku Somatic experiencing® začala osvojovat, fakt fungují.
Po 3 intenzivních a emočně náročných týdnech bylo fascinující sledovat dokonalou spolupráci celého mého já v návratu zpět do harmonie. A zase si v praxi potvrdit: „Jo, je to přesně tak, jak jsme se učili.“

Bez základních potřeb klidu a bezpečí to nepůjde.

Často opomíjíme prostý fakt, že k tomu, abychom se vrátili zpět k sobě po nějaké pro nás vyhrocené situaci nebo delším náročném období, potřebujeme vhodné podmínky. Náš návrat zpět do rovnováhy se může začít dít AŽ v atmosféře, pro kterou každé zvíře vyhledává své hnízdo: v prostředí, kde vládne KLID, TICHO a BEZPEČÍ.
Proto vězte – bez bezpečného útočiště, kde můžete být přesně takoví, jací jste a v jakémkoli rozpoložení jste a nikdo vás nehodnotí a do ničeho netlačí, bez něj proměna není možná.

Já měla to štěstí zažít podporující kruh na rodinném táboře Rodokmen pod vedením úžasného Jozefa Mihališina (a jeho ženy Ivanky). Jozefa jako lektora a mentora si velmi vážím pro lidský, pravdivý a především neinvazivní přístup.

Je ale také pravda, že k někomu, kdo nevede své semináře takto bezpečně, bych už ani nejela 😉 Takže mám i to štěstí, že se už o sebe umím dobře starat a opravdu si vybírat, co mi prospívá.

Jak nakládáte se sebou vy, když je toho na vás moc? Máte místo, kam se můžete uchýlit a opravdu jej pravidelně využíváte?
Vytvořit si bezpečné útočiště můžete i sami. Stačí opravdu málo, někdy jen obyčejná procházka a pobytí v lese, v přírodě. Najít pro vás vyživující místo nebo kruh podobně naladěných lidí. Začněme být zodpovědní a alespoň toto pro sebe udělejme.

Když už se (stejně jako já letos v červenci) konečně dostanete do svého útočiště, jaké fáze sebeobnovy na rovině těla, emocí, psychiky i sociálních interakcí můžete čekat?

1️⃣ Jako 1. se potřebuje ke slovu dostat TĚLO

Den po našem příjezdu, zařadil Jozef do ranního programu krátkou ochutnávku cvičení TRE®. Už po chvíli jsem cítila, že nemůžu dál následovat instrukce a lehla jsem si do trávy bříškem k zemi a zcela se odevzdala únavě, která přišla.

TRE® nebo-li Tension & Trauma Releasing Exercises (v překladu Tenzi & Trauma uvolňující cvičení) tělo podpoří, aby se začalo samo chvět a mohlo ze sebe doslova setřást nakumulovaný stres.

Byla jsem překvapená, jak málo připravných cvičení stačilo, aby se proces samovolného třesení nastartoval. Po chvíli klidného oddechování a odpočinku v trávě, začaly přicházet mocné záškuby vycházející z mého bříška. Děkovala jsem svému vedení, které mě položilo na zem právě takto. Moct cítit břicho a umožnit mu svými záškuby rozvést vlnu celým mým tělem. Procházela páteří nahoru, rozhýbávala mě jako ještěrku. Časem se přidaly trhavé pohyby ramen, třes a chvění, které mi uvolňovaly tenzi v oblasti šíje. Vše přirozeně, dávkovaně, s dostatečnými pauzami na výdech a uvolnění…

Nevím, jak dlouho celý proces trval, možná půl hodiny. Že už „máme hotovo“ jsem poznala jednoduše – třes se utišil a já dostala hlad a chtělo se mi čůrat 🙂 Jak prosté.
Celý tento den jsem byla rozcitlivělá, sebemenší náznak nepochopení s lidmi mě blízkými, ve mě vyvolával silnější úlek než by bylo adekvátní. Nechala jsem sebe být a dovolila svému tělu integrovat změny z rána a sobě „introvertit“, tedy programu se účastnit převážně jako pozorovatel a pustit se jen do toho, na co hlásek ve mě zavolal silné ano.

Co mi v tomto kroce pomohlo

Pro mě a mé tělo je, díky mnoha zkušenostem s SE®, samovolný třes už velmi známý. Nijak se jej neděsím, dokážu vyprázdnit hlavu, jen si lehnout, naprosto se uvolnit, odevzdat a kompletně předat otěže svému tělu.

Zásadní bylo, že jsem věděla, že i v rámci této skupiny opravdu můžu. Že můžu mít zodpovědnost jen sama za sebe, dělat z nabízených cvičení, co já sama cítím, že je pro mě dobré a i když lektor vedl cvičení dál jiným směrem, já mohla jít svou cestou. Právě tato dobrovolnost je jeden z aspektů, které (nejen) akce Jozefa Mihališina dělají tak bezpečné.

2️⃣ Ve 2. fázi přichází SMUTEK „pročistit vzduch“

Následující den se moje stažení se dovnitř do sebe ještě více prohloubilo. Začaly mi docházet některé souvislosti a s nimi věci, které mě počas oněch 3 týdnů zraňovaly a bolely. Viděla jsem svůj emocionální svět jako obraz vnitřní zahrady, která ještě před měsícem byla šťavnatá, plná života a barev, a teď mnoho jejích míst bylo rozbagrováno… a já nad nimi konečně mohla svobodně a volně plakat.

Co mi v tomto kroce pomohlo

Velkým přispěním byl jemný déšt, který toho den přišel. Přinesl svěžest, pročistil vzduch, snížil horkost – nejen venku, ale i uvnitř mě.

A také pojetí emocí, které jsem se naučila od Karly McLaren, a její moudrý vztah ke smutku (popisuje jej v knize Řeč emocí). Byla jsem vděčná, že svůj žal můžu cítit a že slzy mají volnou cestu svým vlastním způsobem smýt tlak, vyčerpání, hladit a hojit bolavá místa na srdci. A taky odplavovat všechny křivdy a nepatřičná hodnocení, která padla na mou hlavu.

3️⃣ Bez 3. fáze celková SEBEOBNOVA nikdy neproběhne

Třetího rána jsem se probudila s příjemným pocitem na srdci: „Uf, už je ti lépe.“ Přesto únava byla stále veliká a já na táboře dál nebyla tak přítomná, jak bych si přála a jak to umím. Když po obědě vyrazili muži s dětmi (a jeden z nich vzal i naše psy) na výlet, abychom my ženy měly celé odpoledne prostor pro sebe a ženský kruh, věděla jsem naprosto jasně, jak tento prostor „pro sebe“ musím využít. Šla jsem si okamžitě lehnout a usla jsem tak tvrdě, že jsem po téměř 4h spánku málem propásla večeři 🙂

Konečně jsem cítila, že to nejhorší mám za sebou a začínám to být zase já. Jak málo stačí, jen si opravdu ODPOČINOUT a VYSPAT SE, abychom dorovnali spánkový deficit.

Co mi v tomto kroce pomohlo

Překvapivý návrh: „Vezmu s sebou tvé psy, ať máte holky opravdu prostor jen pro sebe, jo?“. Fíha, někdo je vnímavý a citlivý k mé situaci a mým potřebám a sám od sebe nabídnul svou podporu?
Vedle toho stále přítomné přijetí organizátorů, tentokrát průvodkyně ženského kruhu: „Však to je úplně v poriadku , oddychuj.“ a také ostatních účastníků. A nejen přijetí a podpora, ale také velké fandění:

„Obdivuji, že jsi dala na první místo svůj odpočinek, i když nám byl nabídnut tak fajn program. Je to pro mě skvělé vidět, že to následuješ a dopřeješ si to. Bez strachu, že ti něco uteče.“ 

– Lucie, spolu-účastnice tábora a má klientka z ženských kruhů

Moct být součástí společenství. I když nemám sílu a kapacitu přidávat se k nabízeným aktivitám, přesto být přijímaná. To je velká věc. Neviditelná náruč, která vás objímá, i když jste sami ve svém pokoji a spíte. Věřím tomu, že i díky tomu byly ty 4h spánku tak obrovsky vyživujících.

Místo uvolnění se do prvních 3 fází, dokola řešíme a řešíme…
…situace je stále vyhrocenější a nám hůř a hůř.

Vytvořit prostor, ve kterém se lze dotknout toho, co nás zabolelo, málokdo umí. A přitom je to v principu tak jednoduché:

1. Nechat své tělo volně třást, když je ve stresu.
2. Nechat své slzy volně stékat, když se nám děje bezpráví, ale zase se v nich nijak více neutápět, nedělat ze sebe chudinku a nepadat do depresí.
3. A po tom všem si pořádně odpočinout, zregenerovat a dorovnat spánkový deficit.

3 fáze, které jsou v principu jednoduché, zároveň tak těžké.

Nechceme cítit tu intenzitu, která se v nás odehrává.

Nemáme odvahu zůstat u sebe, nechat své tělo i své emoce být a poskytnout jim nerušený prostor, ať mohou odvést svou očistnou práci.

MÍSTO TOHO ŘEŠÍME vhodnost / nevhodnost svých tělesných reakcí, klademe si je za vinu. Jakoby to, že máme knedlík v krku nebo nemůžeme dýchat jsme mohli silou vůle změnit. Řešíme emoce, situaci a všechny možné její interpretace, vkládáme své domněnky, představy o tom, jak co mělo proběhnout. Posuzujeme a hodnotíme dobré / špatné a do všeho se jen více a více motáme a nemáme ani čas (v tom všem přetlaku a kolikrát i nevyspání to není aní možné) si všimnout, že je nám vlastně jenom hůř a hůř a situace je čím dál tím více vyhrocenější.

Také proto se dopouštíme zásadní chyby

V nastavení „řešení, co vše je špatně“ (místo vnímání sebe) rovnýma nohama skáčeme přímo do 4. fáze, ve které přirozeně přichází hněv. Pokud mu ale nepředcházely 3 již zminěné fáze (směrující dovnitř), jeho sílu vymrháme na „řešení venku“ a to často destruktivním způsobem. Vysvětlení je jednoduché:

• Z našeho těla nevybitý náboj nakumulovaného stresu jen přilévá olej do ohně.
• Naše emoce neprošly posvátnou fází péče o náš vnitřní svět, budou nám dál zatemňovat mysl. Často dvěmi emocionálními výkyvy – záchvaty vzteku a/nebo depresivním utápěním se.
• Bez potřebného odpočinku a regenerace zůstáváme napružení a reaktivní jako čertík z krabičky.

Jak se o nás náš hněv umí postarat konstruktivně a zdravě?

4️⃣ Znovunabytých sil využívá hněv ve 4. fázi na OBNOVU HRANIC

Poté, co jsem si předchozí den odpočinula, přišla aktivnější vlna. Znovu, jako ve 2. fázi, jsem se dívala na všechny souvislosti a protože jsem vydatným spánkem dorovnala deficit a načerpala, PŘIŠLA přirozeně SÍLA se do situace opět položit emocionálně. Tentokrát se ozval spravedlivý, ale volně plynoucí hněv (znovu se odvolávám na terminologii Karly McLaren). Žádné svíravé a zuřivé monstrum, útočící na druhé.

Jen čistá síla orientující nás zpět na naše uzemí a zvědomující naše hranice.

To, že hněv není využíván směrem „ven“ do útoku (a typického „to je hajzl“), ale začíná chránit náš vnitřní svět poznáme i ve slovech, která používáme (za slovíčko „to“ si sami nahraďte konkrétní jednání):

• Jak si to ke mě může dovolit?
• Tohle si nezasloužím.
• Na toto mám právo.
• Do tohoto se už zatáhnout nenechám.
• Toto už nedopustím.

A za větami je jednoduše tečka. Uvědomujete si sebe, svá práva, svůj prostor, své území, své NEchci. Všechno toto patří do zdravé psychiky. Přesto ještě není hotovo a dříve než půjdete situaci řešit, je velmi moudré dopřát si ještě 5. fázi. Přidá lehkost, šmrnc i humor a ušetří vám hodně vaší energie.

Co mi v tomto kroce pomohlo

Stejně jako v předchozích dnech a fázích, i tentokrát to největší, co jsem potřebovala byl KLID. Nehodnocení od mých blízkých, možnost se stáhnout, nevšímat si jich… a nikdo si to nebral osobně.

Pokud by tomu bylo jinak, svůj hněv bych neudržela uvnitř, je to příliš velká síla. Chrstla bych jí plnou palbu na někoho, koho miluju. Proto s mou dcerou máme už mnoho let dohodu „nech mě být“, kterou ctíme jako svatou. Nechceme si ubližovat. Nechceme té druhé brát vnitřní oheň.

A opět pomohla příroda, dokonce jsme tento den byli vyslání na celé odpoledne a noc ven. Na tomto pařezu přišla ta největší uvědomění.

Rozhořčení postupně přešlo do vnitřního upevnění toho, co pro mě je a co není v pořádku. Když jsem se z pařezu vrátila zpět na místo, kde jsme společně spali, využili jsme klidné náruče lesa a nebe nad hlavou k tomu si klidně vyříkat, co nám na tom druhém vadí a čeho si vážíme. Usínali jsme smíření a zase o velký kus k sobě blíž.

5️⃣ Až v 5. fázi se přirozeně navracíme „zpět do smečky“

Tato fáze obrušuje ostré hrany. Minimalizuje námi vkládanou energii, přináší NADHLED. Vrací nám empatii a chuť sdílet. Pokud náš příběh budeme vyprávět z tohoto místa, dokážeme přidat koření humoru a z původní tragédie nebo dramatu sama vzniká tragikomedie, ve které se dokážeme zasmát i sami sobě. A taky uvidět svých 50 procent a převzít zodpovědnost.

Co mi v tomto kroce pomohlo

Naprosto obyčejné navlékání korálku a vytváření náramků. Právě jemná motorika dokáže zázraky a málokdy si na ní vytváříme čas a prostor. Necháváme jí jen malým dětem a je to velká škoda.

A nad navlékáním povídání s blízkou ženou… o ní, jejím životě. Sdílení, které sedlo jako pr..l na hrnec. Spojila jsem se s pocitem SOUNÁLEŽITOSTI a znovu si uvědomila, že existují lidé, kteří věci vnímají podobně. Zejména ty principy, které jsou pro mě důležité. A opravdu se nemusím nijak „opravovat“. Od tohoto dne jsem se naplno vrátila. Dosedla do svého těla, do sebe, začlenila se do skupiny, účastnila se veškerého programu, nabídla i své vyprávění o principech SE®. A o přestávkách si užívala kávičku a příjemné rozhovory s dalšími účastníky.

Můžete se naplno vrátit do života.

Celý tento proces mi dopřál setřesení nakumulovaného stresu a regeneraci na rovině těla, emocí i mysli, obnovu mých sil a také chuti do sociálních interakcí. Mohla jsem se naplno vrátit do života.

Nijak to danou situaci ZATÍM nevyřešilo. ALE dostala jsem se do bodu, kdy mám úplně jinou kapacitu to, co mě vyhodilo z konceptu, začít řešit. Navíc zregenerovaná jsem se přirozeně postavila na místo NADHLEDU a díky 4. fázi hněvu a obnoveným hranicím mám mnohem přesněji a konkrétněji pojmenované, co nechci = mám jasno, kdy už (tedy dříve než jsem to původně dělala) potřebuji zasáhnout. Jinými slovy mnohem lépe vím, jak situaci podchytit, aby míra stresu nenabrala takových obrátek.
No řekněte, nejsou to geniálně připravené podmínky k tomu, abychom vše hladce a s grácií vyřešili a stresová situace se už neopakovala?

Pokud budete stresu vystavování znovu a znovu, je důležité si tuto obnovu ordinovat také znovu a znovu. Jo, někdy to je trochu na budku a vypadá to, že s tím „zbytečně ztrácíme čas“. Je to ale jedna z nejčastějších chyb, kterou děláme v těžkých časech – to první, co ze svého programu vypustíme, jsou právě tyto sebezáchovné činnosti a setkání. Nedopusťte to!

Úspěšní lidé se stále pohybují, dělají chyby, ale nekončí.“ 

– Conrad Hilton

Tuto dovednost pružně se navrátit do rovnováhy a zpět k sobě, po čemkoliv, co se nám stane, se učíme neustále. S novými situacemi, přichází nové výzvy. A tak to je.

Závěrem bych chtěla zopakovat

Nestresujte se, že se vám „zase“ objevují vaše typické symptomy. Nestresujte sebe přívalem konstruktů, které je schopná hlava ve vypjatých chvílích vymyslet. Zastavte se, zhluboka se nadechněte, vydechněte a stále si opakujte: JAKO PRVNÍ se potřebuje ke slovu dostat tělo!
Nestresujte se, že se stresujete. Vemte to jako informaci „Teď se o sebe potřebuješ postarat.“ a jděte to udělat. Hned. Jednoduše si pro sebe vytvořte nerušený prostor a dopřejte vašemu tělu, emočnímu prožívání, psychice i mysli potřebný čas projít krok za krokem jednotlivými obnovujícími fázemi. A pokud toho je na vás někdy až moc, nezapomeňte, jsem tady – já i mnoho dalších skvělých terapeutů.