Každý z nás má svého Mozkomora

Když přišel na jaře minulého roku první lockdown a s ním online výuka, zažily jsme v rámci “domácí školy” s dcerkou mnoho krušných chvil. I přesto, že se dětem věnovala paní učitelka přes videohovor, stačilo, že konference skončila a dcera si vůbec nepamatovala, co bylo řečeno, natož, aby dokázala samostatně vypracovávat to, co jí bylo zadáno. A to i přesto, že výuka trvala jen půl hodiny a vše na hodině chápala.
Prostě se jí to vykouřilo z hlavy, měla úplné prázdno, nevěděla, co má dělat a cítila se ztracená.

Znáte ten pocit taky?

Když se chcete do něčeho pustit, ale místo akce stojíte na místě. Netušíte, jak danou věc, problém či situaci uchopit, jak s tím naložit. V extrémním případě je toho na vás tak moc, že nejste schopni ničeho. Hlava je jednoduše “vygumovaná”, připadáte si bez nápadů, bez života…

Jakoby veškerou vaši sílu vysával Mozkomor.

A důsledkem jeho působení – prokrastinace, odkládání a vyhýbání – to vše přestávají být neznámá slova.

Vašim tělem se rozlévá paralýza a vy s ní nejste schopní vůbec nic dělat.

Co s tím, když takové pocity má navíc malé desetileté dítě?

I přesto, že jsme za celý ten rok udělaly obrovský kus práce (to vydá na samostatný příběh), když se začala připravovat na přijímací zkoušky na 8leté gymnázium a vyplňovat zkušební testy, přišla teprve výzva.

Ve škole začali už od září jednotlivé testy procházet, ale ani v lednu se její výsledky nedostaly nad nutných 50 %. Čím více se přijímací zkoušky blížily, tím jsem byla zoufalejší. Vymýšlela jsem všechny možné taktiky, aby si začala více věřit:

• Domluvila jsem úžasnou slečnu na doučování, která se jí věnovala individuálně a poskytovala jí jednodušší příklady k procvičení (což ji moc bavilo).
• Udělaly jsme vše proto, aby ji testy nezahlcovaly tj. osekaly jsme zadání na nejmenší možné minimum (a využily tak princip, o které jsem psala ve svém článku Jak proměnit sen v realitu). Prakticky to znamenalo, že jsme pár vzorových testů vytiskly, rozstříhaly na jednotlivé příklady, rozdělily podle typu a daný den se dcerka vždy věnovala jen jednomu jedinému typu a vždy před sebou měla jen jediný příklad. Když jej spočítala napoprvé správně, putoval do koše (už nebylo třeba se jím zabývat). Když s řešením potřebovala pomoct, tak jsme jej spočítaly spolu a putoval do sklenice k dalšímu opakování.

Vidět, jak příklady mizí v koši, jí dělalo velkou radost a motivovalo k tomu, aby se soustředila a dala to správně už napoprvé.

Přesto jsem stále viděla, že nemáme vyhráno.

Bylo to znát především na její schopnosti se soustředit a pracovat efektivně tj. spočítat příklad za relativně krátkou dobu.

Jako by jí něco neviditelného stále podráželo nohy.

Provalilo se to o týden později…

Kdy jsme začali pracovat s příklady ze sklenice a já z ní náhodně vytáhla první příklad. Tedy příklad, který před týdnem podrobně prošla se mnou a měla spočítaný. Udělat jej podruhé by mělo zabrat minimum času.

Opak byl pravdou. A reálná čísla, týden před přijímačkama, věštila katastrofu:
* 2 příklady
* hodina času na výpočet (což je čas pro vyplnění celého testu řádově o 18 příkladech…)
* ani jeden nebyl na 100 % správně

A pak to KONEČNĚ bouchlo:

“Je to na mě moc těžké!!!!”

Křičela na mě zoufalá a já byla vděčná, že ta frustrace 8měsíční práce s nestabilním výsledkem jde konečně ven. A jen jsem stále opakovala a trvala na svém: “To není pravda!”

Jak se můžeme Mozkomorovi skutečně bránit?

Co vám vrátí zpět vaší moc a sílu?

Když kolem vás lítá mozkomor, potřebujete OCHRÁNCE, osobního patrona. Harryho Pottera zachránil jeho velký zdroj – osobní patron jeho otce:

Svého ochránce můžete najít i vy.

My jsme jej našly takto:

1. První krok byl o tom pojmenovat, čím se Mozkomor živí a tyto věty vlastnoručně napsat. Ideálně každou na samostatný papír.
2. Ve 2. kroku jsme využily všechen vztek a obrovskou energii volající po změně – věty moct jakkoliv počmárat, poškrábat, klidně celý papír jednoduše zničit. A u toho jim nezapomeňte říct, co si o nich myslíte a ať vám fakt dají pokoj. Finální zmačkání, roztrhání a likvidace hozením do koše nebo v ohni v krbu je taky úžasná.
3. Následně jsme na čistý papír vytvořily pravý opak těch vět, které dcerce ten zloduch našeptal. Tyto věty pak vytváří základ pro vašeho ochránce, patrona, kterým můžeme okamžitě aktivně zakročit, jakmile toho našeptávače příště rozpoznáte.
4. Poslední krok je jeden z nejdůležitějších a určitě mu dejte minimálně tak velký prostor, jako všem 3 předchozím v součtu – po tak intenzivní práci si pořádně odpočinout, dát si něco dobrého na posilněnou, zachumlat se do dek, pustit si příjemnou hudbu nebo zůstat v úplném tichu a klidně i usnout.

Jako dárek pro vás přikládáme osobního ochránce a patrona mé dcerky
(zveřejněno s jejím se souhlasem).

Opravdu to funguje?
Naše kontrola byla naprosto jednoduchá. Po hodině spánku jsem vytáhla ze sklenice další příklad. Ami si přečetla všechna posilující slova, která v boji s mozkomorem našla, pohladila je… a pustila se do počítání. 

Výsledek?
* 1 příklad s 2 podpříklady
* 3 minuty času
* vše 100 % správně