Pasti, mýty a slepé uličky v osobním rozvoji
1. díl: JÁ JSEM ŠPATNĚ!?

Slyšeli jste už někdy takové nebo podobné věty:
“To si říkáš vědomý člověk, když teď tady na mě řveš?”
“Kdybys měl/a jinou energii, tak bych…”
“Sorry, ale jsi na mě moc.”
“Ty chceš něco dokázat? Se podívej na sebe, jak teď tady reaguješ?”
“Je mi špatně, TY jsi určitě emocionální upír!”

Já sama jsem byla těchto hodnotících, kritizujících a útočících soudů svědkem už mnohokrát, ať už byly věty namířené přímo na mě nebo na někoho jiného. A není to rozhodně nic příjemného. Některé jsou obzvláště oblíbené, některé typické pro určitou oblast (např. v osobním rozvoji úvahy o energetických upírech, které běžného smrtelníka nenapadnou), některé mohou mít o dost silnější kalibr a člověk se s nimi setká jen zřídka (naštěstí) a raději jsem je tady ani nepsala.

Společným jmenovatelem všech takových prohlášení je:
JÁ teď prožívám něco nepříjemného (vypjatou situaci nebo intenzitu emocí) = TY jsi špatně, TY za to můžeš.

JÁ teď prožívám něco nepříjemného = TY jsi špatně.

• Možná máte ve svém životě blízké, kteří vás mají rádi a něco takového by o vás nikdy neřekli, takže takové situace a prohlášení hážete v pohodě rovnou za hlavu.
• Možná ale kritická slova zasáhla vaší integritu (i kdyby jen částečně), protože vás našla v nějakém vnitřním oslabení, a hledáte jak z toho najít cestu ven.
• Možná jste ale takto slovně byli ve svém dětství hodnoceni pravidelně nebo nyní se něco takového soustavně děje v dospělosti. Pak těmto prohlášením neuvěřit a nenechat je proniknout až dovnitř a neztotožnit se s nimi, je mnohem náročnější a potřebujete se něčeho jasného a pevného chytit.
• Nebo jste dokonce teď sami sebe načapali, že sami hodnotíte, kritizujete a osočujete své okolí, když je vám něco nepříjemného a chcete na svém chování něco změnit.

Jak se k něčemu takovému můžeme postavit?

Napadají mě 2 varianty (na opačných stranách celého spektra možností):

1. možný postoj

Mohli bychom si jednoduše říct např.: “Hulvát jeden.”, od dané situace (nebo i osoby) odejít a tím celou tuto nepříjemnou situaci uzavřít. Tato reakce je první možný postoj na jedné straně spektra a zohledňuje, že když se mi děje něco nepříjemného, může být chyba “venku”.

Co když se ale takto chová někdo z našich blízkých, od kterých nechceme odejít?
nebo dokonce
Co když naše chování/reakce bylo opravdu neadekvátní, nepřiměřené, nezvládali jsme se a tak druhá strana už prostě přešla do útoku (i když nevhodného) v zájmu své ochrany a opravdu je „chyba“ někde u nás?

2. možný postoj

Možná proto, že se pohybuji hlavně a především v sociální bublině osobního rozvoje (který člověka zdravě vede do sebereflexe s cílem, aby byl větším pánem svého života), setkávám se s druhým doslova opačným postojem, kdy jsou tato kritická a útočící hodnocení vykládána jako:

Na mě je NĚKDO nepříjemný = JÁ jsem udělal/a něco špatně.

Případně jiné obdobné varianty:

• “Co JÁ dělám, že si takové situace/lidi přitahuju.” 
• “Mám asi nějakou špatnou energii.”
• “JÁ jsem to vyprovokoval/a.”, “Je to moje vina.”
• “Neumím si správně přát”, (nebo modernější “Blbě jsem si to nakvantovala”), “že jsem se srazila s takovým hulvátem.”

Pokud pevně věříme, že JÁ jsem tím, na kom daná situace 100 % závisí a kdo je za ní zodpovědný ⇒ Z čehož vyplývá, že mám také MOC tuto situaci změnit a proměnit. ⇒ Potom kdykoliv, když toho nejsem schopen (pořád se to děje), selhal/a jsem JÁ. Jednoduše řečeno, vypadává z toho stále stejný závěr:
⇒ děje se mi něco nepříjemného = JÁ jsem špatně.

Budeme roky a roky chodit na všechny možné terapie, pátrat po svých možných traumatech z dětství, opravovat sebe a své pocity, učit se správně si přát, manifestovat, kvantovat… abychom možná někde v průběhu své cesty zjistili, že jsme úplně přehlédli variantu, že jsme se jen a obyčejně setkali s hulvátem. Takže místo toho, abychom přemýšleli, co jsme udělali špatně, jsme se tehdy potřebovali jasně a rozhodně vymezit a z takové situace odejít.

Kde je vlastně pravda?

A jak to tedy je? Kde je vlastně pravda?
Jak tyto mylné výklady situací nebo našich reakcí zastavit a nastolit zdravé jednání a zacházení vůči sobě i světu?

O tom již brzy v dalších dílech 🙂